Adaptační dny 6. třídy

Přespávačka ve škole

Množství dobrého jídla, dětské šampaňské, karimatky pod lavicemi, barevné náramky či úpis, kam se musíte podepsat skoro vlastní krví. Ptáte co, co mají tato slova společného? Žáci 6. ročníku by vám vysvětlili, že vše se vztahuje k akci trochu pro odvážné, trochu divoké a hlavně pořádně veselé: k přespání ve škole.

Sešli jsme se již o půl šesté, abychom si připravili místnost: kluci vytvořili skoro taneční parket, děvčata donesla balónky a barevné svítící řetězy (ano, disco koule byla taky), takže vytvoření té správné atmosféry trvalo jen chvilku. Trochu jsme si povídali o třídních pravidlech a jakou bychom tu naší třídu vlastně chtěli a nechtěli mít, trochu jsme si hráli s balónky či na schovku, těšili se na skvělou pizzu, hráli nočního běse a na závěr si ti nejodvážnější dali stezku odvahy potemnělým parkem. Do spacáku se dětem vůbec nechtělo. PS: Žádné hradní strašidlo nepřišlo.

 

Společný výlet 6. a 7. ročníku

Je chladné ráno a stojíme na křižovatce kdesi uprostřed Moravského krasu. V očích žáků 6. a 7. ročníku čtu otázku: "Kde je to slíbené lanové centrum?" a hlavně "Jak to bude daleko?" Netuší, že lanové centrum Velká Dohoda, cíl našeho výletu, je ukryt v jednom vytěženém dolu, jen kousek od místa, kde stojíme, ale cesta k němu vede přes zajímavé přírodní úkazy (propadání potoka Stará a Nová Rasovna) a také zříceninu hradu Holštejn. Za sebou slyším věty, jako "Týýý jo, to je ale stoupání", "Už mě bolí nohy" a "Proč si vlastně stavěli hrady na takových kopcích?", které jsou rázem zapomenuty, když se před námi otevře krásný výhled do krajiny. A pak už na Velkou Dohodu. Všichni si prozkoumají menší jeskyni a dobrovolně (a překvapivě skoro všichni) testují svou fyzickou zdatnost i limity neohroženosti na lanovém centru a na závěr poté na lanovce, která je napnuta přes celé údolí. Adrenalinovým zážitkem se loučíme s prosluněným údolím. Třeba někdy příště na shledanou.

      

 Dana Truksová